Přeskočit na obsah

Buďte open!

Publikovat otevřeně je přínosné pro celou společnost. A my vám ukážeme a vysvětlíme jednotlivé kroky, které zajistí, že budete OPEN!

Pokud jste vědec, otevřený přístup vám zvýší viditelnost, využívanost a vědecký dopad vámi publikovaných prací.

Co pro to musíte udělat?

+ Publikovat svůj článek zlatou cestou v některém z otevřených časopisů

+ Uložit již vydaný článek (rukopis) zelenou cestou do otevřeného repozitáře

Publikování v otevřených časopisech

Pokud musíte zajistit okamžitý přístup k publikovanému článku, tzn. zlatou cestu Open Access, je potřeba si vybrat Open Access časopis.

Informace o otevřenosti by měla být na stránkách časopisu dohledatelná, ale ne vždy je to snadné — hledejte v About the Journal, Open Access Policy, Instruction for Authors. Na stránkách časopisu či přímo u jednotlivých článků by také měla být informace o tom, pod jakou licencí Creative Commons je obsah zveřejněn.

Dalším způsobem, kde můžete zkusit tuto informaci najít, je Directory of Open Access Journals. Časopisy zařazené do databáze jsou průběžně kontrolovány z hlediska kvality.

APC

Protože jsou články volně dostupné na internetu, přicházejí jejich nakladatelé o příjem z předplatného a musí tak náklady spojené s publikováním časopisu hradit z jiných zdrojů — buď z rozpočtu instituce, která časopis vydává (časté u časopisů vydávaných univerzitami a odbornými pracovišti) nebo prostřednictvím autorských poplatků (APCs – Article Processing Charges). Ty zpravidla nehradí sám autor, ale jeho instituce. Autorské poplatky jsou uznatelné náklady v žádostech o výzkumné granty, proto je vhodné na ně při tvorbě žádostí myslet.

V Directory of Open Access Journals lze vyfiltrovat časopisy, které nevyžadují hrazení autorských poplatků — vyhledávání omezte na časopisy a v levé postranní liště můžete zvolit filtr APCs — No.

Rozhraní DOAJ (Directory of Open Access Journals)

Hybridní časopisy

Některé časopisy nabízejí možnost zajistit otevřený přístup ke konkrétním článkům, přičemž zbylý obsah časopisu je přístupný pouze na základě předplatného — jedná se o tzv. hybridní časopisy. Při publikování v hybridních časopisech dochází ze strany univerzity ke dvojímu placení — jednak za předplatné celé kolekce časopisů a jednak za otevřený přístup ke článku z této kolekce. Publikování v některých hybridních časopisech také bývá dražší než u plně otevřených časopisů. Jedná se tedy o neefektivní využití peněz, které má univerzita k dispozici.

Autoarchivace vydaného článku

Druhý způsob je znám jako tzv. auto-archivace, což znamená, že autor publikuje tradiční cestou v časopise dle své volby a zajistí otevřený přístup k plnému článku v otevřeném repozitáři.

Jednotliví nakladatelé mají různé podmínky týkající se autoarchivace. Nejste omezeni v autoarchivaci preprintu, což je text článku, který ještě neprošel recenzním řízením.

Většina nakladatelů umožňuje autoarchivaci postprintu. Postprintem se nazývá verze článku po recenzním řízení, která ovšem ještě nemá typografickou úpravu časopisu, ve kterém článek vyjde. Pro účely autoarchivace (zveřejnění článku autorem) je vhodné vybrat tu poslední verzi postprintu (tzn. obsahově je postprint totožný se zveřejněným článkem). Někteří nakladatelé umožňují postprint jednoduše stáhnout. Postprint by u sebe měl mít korespondenční autor, který komunikuje s redakcí a jednotlivé verze článku do časopisu posílá. Bylo by vhodné se v autorském kolektivu domluvit na ukládání všech verzí a komunikace s redakcí.

Někteří nakladatelé umožňují v repozitáři zveřejnit také finální verzi článku.

O zveřejňování článků v repozitáři se stará Knihovna UTB, která kontroluje politiky jednotlivých časopisů a nakladatelů. Nemusíte se tedy bát, že by byl v repozitáři zveřejněn článek, u něhož to není dovoleno.

Politiky nakladatelů týkající se autoarchivace v institucionálním repozitáři

Vždy je nutné uvést citaci a odkaz na publikovaný článek a DOI (pokud bylo článku přiděleno).

  • AIP Publishing — postprint lze sdílet v okamžiku publikování článku, finální verzi po uplynutí 12měsíčního embarga
  • DeGrutyer — finální verzi článku je možno sdílet po uplynutí 12měsíčního embarga
  • Elsevier — možná autoarchivace postprintů po uplynutí embarga. Embargo se u jednotlivých časopisů liší, bývá v rozmezí 12–36 měsíců.
  • Emerald — možnost zpřístupnění postprintu v okamžiku publikování článku
  • IEEE — postprint možno sdílet v okamžiku publikování článku
  • Inderscience — postprint možno sdílet po uplynutí 12měsíčního embarga
  • IOP Publishing — postprint možno zveřejnit po uplynutí 12měsíčního embarga
  • Oxford University Press — postprint možno sdílet po uplynutí embarga, embargo v rozmezí 6–24 měsíců
  • Royal Society of Chemistry — možnost zveřejnit postprint po uplynutí 12měsíčního embarga
  • Sage — možnost sdílení postprintu pro nekomerční účely, článek nesmí být upravován
  • Springer — možnost zveřejnit postprint po uplynutí 12měsíčního embarga
  • Taylor & Francis — možnost zveřejnění postprintu po uplynutí embargo. Embargo bývá v rozmezí 0–18 měsíců
  • Wiley — možnost zveřejnění postprintu po uplynutí embargo. Embargo bývá v rozmezí 0–12 měsíců